Fonty písma a jejich rozdělení

Co je vlastně font? Jak se liší patkové a bezpatkové písmo? Co znamená „řez písma“?

Rodina písma, řez, fonty, patkové a bezpatkové písmo, Arial, serif, kurzíva… nejste-li grafik, či přímo typograf, pak je možné, že si pod těmito pojmy nic nepředstavíte, nebo se vám pletou. Přepnout z Calibri na Times New Roman umí dnes téměř každý uživatel MS Word. Co tím ale vlastně měníme – font, styl, písmo…? Pojďme si vše představit a objasnit.

Hned na začátek je třeba říct, že v běžné komunikaci se často stává, že se pojmy zaměňují, nebo zobecňují. Často je tedy řeč o „typu“, „fontu“, nebo „stylu“ písma a každý tím může myslet něco zcela jiného. Pravdou je, že i definic je více, protože existují různé systémy dělení. Pokud tedy použijete jedno z výše zmíněných obecných pojmenování, svět se nezhroutí a zřejmě vám všichni budou rozumět.

Co je to font?

Font – pojem, který se velmi často obecně používá pro konkrétní písmo. Fontem například často nazýváme typ písma, který si vybereme v nabídce v MS Word (Calibri, Arial…). V běžné komunikaci je to již velmi zažité a nejspíše každý bude vědět, co máte na mysli. Nějaký typograf by však mohl vznést námitku a opravit vás. Podle některých definic musí mít totiž font nejen konkrétní styl a řez, ale i konkrétní velikost. Takže například:

 Pokud bychom nebrali v potaz velikost, pak máme čtyři příklady s třemi různými fonty (TNR Italics, TNR Bold Italic, Arial Regular). Bereme-li tedy v potaz velikost, pak je u každého příkladu jiný font. V každém případě je však třeba rozlišit řez písma.

Řez písma

Z předchozího příkladu jste již možná pochytili, co přesně řez písma představuje. V podstatě se jedná o jistou specifikaci či úpravu která se dá „přidat“ ke konkrétnímu typu písma, většinou proto, aby se určitá část textu zvýraznila. Také se jí říká vyznačovací verze/řez. Upravuje se nejčastěji velikost, sklon, duktus (tloušťka) nebo šířka. Specifickým řezem jsou například také kapitálky.

Základnímu typu písma se říká standartní (regular).

Nejznámějším řezem sklonu je tzv. kurzíva (italics). Rozlišujeme mezi kurzívou pravou a nepravou. Pravá kurziva (true) je vlastně samostatné písmo, které vytvořil typograf zvlášť. Dnes je již tento typ u většiny běžně užívaných typů písma automaticky nainstalovaný. Pokud však používáte méně známé písmo, ujistěte se, že máte též nainstalovanou variantu s pravou kurzívou (cesta do složky s písmy: C:\Windows\Fonts). Pokud ne, pak aplikací kurzívy ve většině editorů (například ve Wordu přes zkratku Ctrl + I) písmo pouze nakloníte a vytvoříte tak řez nepravé kurzívy. Rozdíl je mnohdy velmi viditelný, protože u pravé kurzívy se tvar písmen a sklonu přizpůsobuje a některá mohou zcela změnit podobu.

Záleží také na tloušťce písma, té se v typografii říká duktus. Jde o poměr výšky písma k šířce kontur znaků. Existuje více různých škál, podle kterých se určuje tloušťka. Na jedné straně je však vždy duktus minimální (Extra Light, Hairline), pokračuje to přes běžnou tloušťku (Normal, Regular, Plain), až po opticky nejtmavší, tedy nejzesílenější (Ultra Bold/Black). Na rozdíl se podívejte například u písma Source Sans Pro:

 

Zmínili jsme také šířku znaků (stretch). Ta se na rozdíl od sklonu a tloušťky neupravuje tak často, přesto však může být velmi zajímavým oživením textu. Opět zde existuje spíše určitá škála – na jedné straně je zúžený řez (compressed, condensed/cond, narrow), kde jsou znaky – laicky řečeno – více „nahuštěné“, a na straně druhé pak širší mezery mezi znaky (expanded, extended, wide). Míra řezu se pak dá ještě upřesnit předponami Ultra, Semi, Extra apod. Například:

Zmíněny byly také kapitálky (small caps). Jedná se o velká písmena (verzálky/majuskule) která byla zmenšena na velikost minuskulí a speciálně upravena. V prostředí MS Word lze kapitálky použít skrze nabídku písma (Ctrl + D). Avšak pozor, je zde podobný zádrhel jako u pravé a nepravé kurzívy. Takto použité kapitálky jsou totiž falešné, jedná se pouze o zmenšené verze velkých písmen. Pravé kapitálky jsou opět samostatným řezem od profesionální typografa. Měly by mít stejnou tloušťku tahů jako původní minuskule a přesně vyladěné proporce znaků. Tak schválně:

 

– pravé, nebo falešné?

(Obecná) rodina písma

Co mají společného Gill Sans MT, Gill Sans Nova a Gill Sans Ultra Black? Mají stejné příjmení, po svém tvůrci Ericu Gillsovi, a patří tedy do stejné rodiny. Ne vždy nese rodina jméno svého tvůrce (Calibri, TNR, Arial…), ale princip je vždy stejný. Do jedné rodiny spadají všechny řezy od jednoho typu písma. Některá písma nejsou přizpůsobena pro další řezy, a tak tvoří rodinu sama, jiná naopak nabízí širokou škálu řezů.

Obzvláště při tvorbě webových stránek a jejich kódování je poté důležitá obecná rodina písma. Jedná se o širší klasifikaci rodin pod pět konkrétních stylů – serif, sans-serif, monospace, cursive, fantasy.

 

Serif

Tedy písmo patkové. Serif (patka) je drobný strukturální detail u konkrétního znaku, který vychází z původního přirozeného zakončení jednotlivých tahů. Mezi nejznámější patková písma podporující české znaky patří Times New Roman, Georgia, Garamond nebo Cambria. Na následujícím příkladě je vidět rozdíl mezi bezpatkovým písmem Arial a patkovým Georgia. Vidíte u druhého příkladu drobné ornamentální detaily na konci jednotlivých tahů?

 

Sans-serif

Sans je ve francouzštině předložka znamenající „bez“. Sans-serif tedy označuje písmo bezpatkové. Mezi nejznámější patří například

Dilema, zda zvolit patkové či bezpatkové písmo je denním chlebem nejen grafiků. Styl písma má na výsledný dojem velký vliv. Obecně platí, že pro patkové písmo by se dala použít adjektiva jako: seriózní, elegantní, důvěryhodné, etablované nebo profesionální. Často se s ním tedy setkáme například u právních či finančních společností, v novinařině, nebo na akademické půdě. Bezpatkové by se pak dalo charakterizovat jako: moderní, minimalistické, stručné, neformální nebo přirozené. Je také snazší ho číst v digitální podobě, proto je často první volbou na webových stránkách. Užívá se i tam, kde není třeba text ničím obzvláštňovat, takže je například automatickým písmem mnoha programů a aplikací. Je třeba si však dát pozor, aby nebylo příliš hravé, jako například již zmíněný Comic Sans. Tohoto líbivého aspektu bezpatkového písma mohou využít firmy s produkty pro děti, ale u serióznějších typů textů je třeba si na to dát pozor.

 

Monospace

Nebo také monospaced, je neproporcionální písmo, tedy písmo s pevnou šířkou. Znaky mají přirozeně různou šířku, například písmeno „i“ není stejně široké jako „m“. Monospace však jejich šířku nezohledňuje, mezery mezi nimi budou vždy stejné. Pro přehlednost se používá především v programování, ve zdrojových kódech či jiných technických a počítačových záznamech. V tištěné podobě se s ním příliš nesetkáte. Všimněte si, že u druhého příkladu jsou všechna písmena stejně široká, jedná se totiž o neproporcionální písmo Courier New.

Cursive

Pozor – neplést s kurzívou (italics)! Cursive totiž označuje také psací písmo. A přesně to také napodobuje, Nesetkáme se s ním tedy příliš často u rozsáhlejších textů, protože není příliš čtivé, ale především v graficky zajímavých místech, kde je text třeba nějak zdůraznit či vyčlenit. Kvůli jeho specifičnosti bohužel zatím nejsou obvykle písma spadající do této kategorie přizpůsobena české abecedě. Přesto lze však mnoho písem najít na internetu, například na stránce České fonty. V prostředí MS Word se nabízí známé:

Fantasy

Fantazii se meze nekladou, a to ani u písma. Fantasy jsou v podstatě všechna písma, která nespadají do předchozích kategorií. Výrazně se liší. Může se jednat o různá kaligrafická písma, písma napodobující tahy štětců, nebo i písma tvořená různými symboly, znaky či obrázky. Například:

Většina z nich však bohužel opět nereflektuje českou abecedu, nejen v MS Word. Je tedy třeba prozkoumat internet.